Lingviéra - jazykové kurzy

Pro označení časového údaje dne, měsíce či roku se v češtině používá původem latinské slovo datum. Stejně jako u ostatních přejatých slov takto zakončených se koncové -um ve všech pádech (vyjma 1., 4. a 5.) odsouvá a skloňuje se podle vzoru „město“. Přestože mnohé uživatele češtiny mate shodná vyskloňovaná podoba slova s daty ve významu číselných a jiných údajů, v jazyce je taková shoda častým příkladem jazykové úspornosti. Porozumění už zajistí kontext.

Chceme-li být zdvořilí nebo vyjádřit, že je jedna situace podmíněna jinou, volíme vždy některý z tvarů podmiňovacího způsobu. Skládá se ze dvou slovesných tvarů. A zatímco s plnovýznamovým slovesem si víme ve většině případů rady, tvar pomocného slovesa být máme tendenci přikrášlit až za hranici dobrých jazykových mravů.

Z číslovek dva a oba na nás dýchají staré časy: doba, kdy byste ve staré češtině našli jě, žě, šě, dva minulé a budoucí časy a rovněž dvojné číslo, které jasně vyjadřovalo více než jeden (jednotné číslo), ale méně než tři (množné číslo).

Tradice udělování titulů je v českých zemích významně zakořeněná, proto jsou často vnímány jako součást identity jedince. Chyba v titulu může vyvolat stejné pocity jako zkomolení jména. Nejvíce nejasností bývá spojeno s tituly, které se uvádějí za jménem. V současnosti se nejvíce setkáváme s titulem Ph.D., který nahradil dřívější titul CSc. Stejně jako ostatní tituly za jménem je potřeba jej z obou dvou stran oddělit čárkami, a přestože je tato zkratka v rozporu s českými pravopisnými pravidly, v zákoně o vysokých školách je uvedena s tečkou po h, po níž nenásleduje mezera.